Z historie

Z historie Domova pro seniory „Sedmikráska“ a Domova se zvláštním režimem „Čtyřlístek“

 
Rok 1964

Historie Domova pro seniory „Sedmikráska“ a Domova se zvláštním režimem „Čtyřlístek“ sahá do roku 1958, kdy v Plzni započala stavba objektu v tehdy předměstské čtvrti Lochotín. První obyvatelé byli přijati 24. dubna 1962 a dne 1. května 1962 se Domov důchodců Lochotín dočkal slavnostního otevření. Koncem roku 1963 bylo v Domově důchodců Lochotín ubytováno 343 obyvatelů s průměrným věkem 76 let. Kapacita Domova důchodců Lochotín se však ukázala jako nedostatečná, proto bylo rozhodnuto rozšířit zařízení o pobočku Zámeček u Radčic, kde byl do té doby internát studentů. Kapacita míst pro důchodce se tak zvýšila na 393 lůžek. Zámeček však chátral (byl postaven již v roce 1732) a vzhledem k jeho havarijnímu stavu došlo v roce 1976 k postupnému přesunu obyvatelů do Domova důchodců Lochotín. Kapacita Domova důchodců Lochotín se tak ustálila opět na 340 místech pro důchodce. Vzhledem k postupnému prodlužování věku důchodců rostly nároky na ošetřovatelskou péči – do domovů důchodců nastupovalo stále více imobilních obyvatelů. Proto vzniklo v roce 1985 ve vedlejší městské nemocnici (dnešní Městská nemocnice Privamed) pracoviště Domova důchodců Lochotín specializující se na péči o tyto obyvatele. Kapacita celého zařízení se v té době přiblížila 400 místům pro důchodce. V souladu s postupem modernizace zařízení, postupem doby a v souvislosti se vznikem dalších podobných zařízení se kapacita Domova důchodců Lochotín postupně snižovala. V letech 1995 – 1996 tak bylo možné definitivně opustit prostory městské nemocnice a kapacita Domova důchodců Lochotín se ustálila na 284 místech. Další velkou změnou prošel Domov důchodců Lochotín 1. 7. 1999, kdy bylo zařízení rozděleno na Domov důchodců Lochotín a Ústav sociální péče Lochotín. V souladu s platností zákona o sociálních službách se v roce 2007 názvy změnily na Domov pro seniory a Domov se zvláštním režimem. V roce 2010 byly názvy Domovů doplněny o „Sedmikrásku“ a „Čtyřlístek“. Od 1.1.2018 došlo z důvodu zhoršujícího se stavu klientů ke zrušení sociální služby "domov pro seniory", nadále je poskytována jen sociální služba "domov se zvláštním režimem". Zůstává již jen název "Čtyřlístek".Domov se nadále průběžně modernizuje, aby splňoval požadavky na kvalitní péči o seniory. Současná kapacita Domova se zvláštním režimem „Čtyřlístek“ 286 klientů. Domov získal v roce 2014 v rámci certifikace čtyři hvězdičky značky kvality sociálních služeb od Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, o. s.

 
Rok 1961

 
Rok 1962 – Výkop kanalizace


Očima kronikáře I.

  • První myšlenka postavit nový Domov důchodců vznikla v r. 1952.
  • Dříve stával v sadech 5. května tzv. „chorobinec“, který byl později přebudován na nemocnici MÚNZ Plzeň.
  • Pozemek pro stavbu Domova musel být vyčištěn od bomb, ještě při stavbě byly nacházeny nevybuchlé bomby.
  • Plzeňané Domov vnímali negativně, mezi lidmi kolovali nejrůznější historky a spekulace o „skutečném“ účelu stavby.
  • Zdejší první senioři prožili mládí v Rakousku – Uhersku, zažili první světovou válku, bojovali ve druhé světové válce, zažili okupaci, mnoho z nich prošlo koncentračními tábory.
  • Domov se stavěl od roku 1958 do roku 1962, slavnostně byl otevřen 1. května 1962.
  • Náklady na stavbu se vyšplhaly z původně plánovaných 7 na 9,5 milionů.
  • Stavbu prováděla celá řada problémů – musely být sníženy základy budov o 20 cm, při výkopu kanalizace bylo nutné prokopat 17 m dlouhý tunel ve skále, na stavbě byl nedostatek pracovníků. Největším problémem byl nakonec v roce 1961 tlak ze závodu V. I. Lenina (dnešní Škodovka) na uvolnění části Domova pro zaměstnance, kteří neměli ubytování.

 
Rok 1962 – Prádelna


Ti první…
 
První přijatá klientka – Marie Valineová (dle některých zdrojů Wallineová), narozená ve Vídni v roce 1897. Zemřela v roce 1976. Byla přijata 24. 4. 1962 mezi prvními deseti obyvateli vybranými Komisí sociálního zabezpečení s vedoucím Domova panem Andrlíkem.

 
První přijatí muži – identitu mužů z fotografií se nám již nepodařilo vypátrat. Z kroniky vyplývá, že prvními obyvateli, kteří byli 24. 4. 1962 přijati, byli: paní Valineová (Wallineová), pan Eberle, paní Szepaniková, manželé Fikrlovi, paní Uldrichová, pan Šebesta, sestry Pichlerovy a paní Kozáková.

 
Prvním ředitelem Domova byl 1. dubna 1961 zvolen Emil Andrlík, tajemník městského výboru Národní fronty v Plzni, původním povoláním typograf.

Kdo vedl náš Domov

  • 1961 – 1968  Emil Andrlík
  • 1968 – 1974  Oldřich Horák
  • 1974 – 1977  Václav Král
  • 1978 – 1988  Josef Süss
  • 1988 – 1989  Zdena Vavrušová
  • 1989 – 1996  Dana Kučerová
  • 1996 – 1998  Marie Hanačíková
  • 1999 – 2004  Ing. Karel Pelák
  • 2004 – 2007  Ing. Čestmír Šebesta
  • 2007 – 2009  Jana Králová DS
  • 2009 – 2019  Mirka Netrvalová
  • 2019 – 2022  Bc. Eva Žípková
  • 2022 – doposud Lenka Rundová

 
První „ústavní“ lékař, jeho jméno se nám již nepodařilo vypátrat.

Očima kronikáře II.

  • Prvním ředitelem Domova byl 1. dubna 1961 zvolen Emil Andrlík, tajemník městského výboru Národní fronty v Plzni, původním povoláním typograf.
  • Hned první okamžiky provozu odhalily velké stavební nedostatky, z nichž největším nedostatkem byly skladovací prostory, na které projektant zapomněl. Kvůli nedostatku místa v sušárně se prádlo a lůžkoviny sušila na šňůrách venku. Přesto byla stavba vyhodnocena „stavbou kvality“.
  • Nezbytným příslušenstvím byla kotelna s uhelnou, kam bylo možné složit až 45 vagonů uhlí. Roční spotřeba uhlí byla cca 950 tun. V celé uhelně však byly jen dva násypníky o otvorech 65x65 cm.
  • 16. června 1962 byl ustanoven Výbor obyvatel a knihovníci z řad obyvatel Domova.
  • Sami obyvatelé pomáhali s dobudování a dovybavením Domova, seč jim síly stačily – vykonávali zejména šicí a zámečnické práce, škrábali brambory, myli nádobí, sloužili na vrátnici a jeden z obyvatelů oprášil své holičské dovednosti. Těmito pracemi strávili obyvatelé více než 9000 hodin (o rok později dokonce 26 710 hodin). V té době působilo v Domově pouze 40 pracovníků. Nutno dodat, že většina obyvatel byla plně mobilních.
  • V Domově probíhala pravidelně soutěž o nejlépe uklizený pokoj (pokoje si uklízeli sami klienti). Nejvzornější pokoj dostával vlajku.
  • V roce 1962 byl náklad na potraviny na jeden den pro jednoho klienta 9,75 Kč.Domovu vylepšoval rozpočet sběr železného šrotu a papíru, v roce 1963 bylo nabíráno 940 kg železa a 1400 kg papíru.
  • Domov se o prázdninách staral o děti z Dětského ústavu pro tělesně vadné děti na Borech, aby mohli tamní zaměstnanci čerpat závodní dovolenou. Děti byli o prázdninách umístěné společně s klienty.
  • Od roku 1963 se datuje začátek fyzioterapie a spolupráce s externími lékaři, kteří za rok provedli kolem 1000 vyšetření.
  • Od téhož roku začala v Domově fungovat kantýna, její provoz zajišťovali sami obyvatelé.
  • V r. 1962 daroval obyvatel, pan Jirásko, Domovu několik včelstev, o které se nadále i v pokročilém věku staral. Později byla včelstva darována do Domova důchodců Mirošov, kde se jim dařilo mnohem lépe.
  • Zahradu o rozloze 4000 m sekal kosou jeden z obyvatelů a několik obyvatelek srpy. Seno se sušilo a odprodávalo JZD. Následně byla zakoupena sekačka na trávu. Největší sklizeň sena byla v roce 1965 – 126 metráků. Protože však nebyl nikdo schopný se sekačkou sekat, musel se sekání ujmout ředitel Domova po skončení své pracovní doby. Seno obraceli a hrabali obyvatelé. Pravidelně byla část sena zasílána na Slovensko.

 
Rok 1962 – Úklid a ukládání prádla

 
Rok 1964 – pohled na současný Domov se zvláštním režimem „Čtyřlístek“

 
Rok 1964 – pohled na vstup do zařízení

 
Rok 1964 – pohled do pokoje

Očima kronikáře III.

  • Rok 1964 byl ve znamení úsporných opatření, obrovské množství práce odvedli obyvatelé – kolem 30 000 hodin. Vykonávali i náročné práce – úprava terénu, sklizeň sena, nátěry, napínání záclon, žehlení prádla. Obyvatelé také začali sbírat léčivé rostliny. Podařilo se koupit mechanickou lopatu na uhlí, která výrazně ulehčila složitou skládku uhlí.
  • V roce 1964 byl Domovu přidělen mikrobus Nysa, kterým byli převáženi obyvatelé na vyšetření.
  • 5. června 1965 Domov navštívil tehdejší prezident Jugoslávie Josip Broz Tito.
  • Od 1. ledna 1965 již funguje profesionální rehabilitační léčba prováděna diplomovanou sestrou, po těžkých začátcích, kdy obyvatelé o rehabilitaci zájem neměli a cvičení odmítali, je již fyzioterapie běžnou součástí jejich života.
  • Parkoviště a příjezdovou cestu pomáhali upravovat učni ze Škodovky a chovanci ze záchytného dětského domova.
  • V roce 1965 se negativně projevily důsledky nedostatků stavby. Deště a průtrž mračen způsobily zaplavení kotelny, šachty výtahu, kolem prádelny tekla voda jako v potoce. Musely být strženy okapy, které nezvládaly nápor vody, která se valila do pokojů. Silnice byla stržena a před vchod do Domova byl vyplaven veškerý písek z nedalekého hřiště.
  • Na Štědrý den 1965 se nechal přesvědčit ředitel Domova, pan Emil Andrlík, aby po několika dnech nevolnosti navštívil lékaře. Byl zjištěn těžký infarkt, ze kterého se po dlouhé době zotavil.
  • Na zahradě se pěstovala zelenina do kuchyně a mnoho okrasných květin.
  • V roce 1966 byl do vlastnictví domova převeden přilehlý park od Kotíkovské ulice až po hřiště TJ Košutka.
  • V roce 1966 byl Domov rozšířen o pobočku Zámeček u Radčic, kde byl do té doby internát. Tím se zvýšila kapacita na 390 lůžek a 3 lůžka izolace. Na Zámečku byla kapacita 50 obyvatelů.
  • 1981 – 1987 proběhla generální oprava Domova a přistavení pavilonu C, který byl umístěn v objektu městské nemocnice. Kapacita byla 90 lůžek, celkově byla kapacita pro umístění seniorů 454 lůžek. Pavilon „C“ je nyní součástí Městské nemocnice Privamed.
  • V roce 1988 proběhla první velká rekonstrukce kuchyně a prádelny, za níž následovaly další. Trvale se projevují původní nedostatky budovy.

 
Společenský život – foto asi z roku 1964

 
Rok 1965 – Pohled na vstup do Domova

 
5. června 1965 Domov navštívil tehdejší prezident
Jugoslávie Josip Broz Tito

 
Sušení sena. Seno sušili sami obyvatelé

 
Vstup do Domova (r. 1967), nyní se zde nachází recepce

 
V roce 1966 byl Domov rozšířen o pobočku Zámeček u Radčic